Hledání

Název: Canterburské povídky
(, IT/FR, 109, 1971)
Režie:Pier Paolo Pasolini
Hrají: Pier Paolo Pasolini, Hugh Griffith, Josephine Chaplin, Oscar Fochetti, Daniele Buckler, Franco Citti, Ninetto Davoli, Michael Balfour, Jenny Runacre, Dan Thomas, Peter Cain, Laura Betti, Tom Baker, Patrick Duffett, Eamann Howell, Albert King, Eileen King, Heather Johnson, Martin Whelar, John McLaren, Edward Monteith, John Francis Lane, Settimo Castagna, Alan Webb, Vernon Dobtcheff

Hlasuj: 1 /5 / 10

Koprodukční italsko-francouzský film Canterburské povídky (1971) natočil italský režisér Pier Paolo Pasolini jako druhou část své Trilogie života, sestávající z adaptací eroticky laděných středo- věkých textů. Filmu předcházelo zpracování Boccacciova souboru Il Decameron (1970, Dekameron), třetí částí byl snímek Il Fiore delle mille e una notte (1974, Kytice z Tisíce a jedné noci). - Režisér vybral z Chaucerových textů osm povídek, z nichž některé upravil k obrazu svému (například do Povídky fráterovy přidal stíhání a upálení za homosexualitu). Epizody různých délek nejsou ve filmu nijak pojmenovány a odděluje je pouze zarámování záběry Geoffreyho Chaucera, zapisujícího vyprávěné příběhy. Básníka si zahrál sám režisér (i v Dekameronu prochází filmem jako pozorovatel, a to v roli malíře Giotta). Z celkového pojetí díla se vymyká Povídka kuchařova, kterou Chaucer ve svém souboru pouze načal. Pasolini ji pojal jako grotesku a svého přítele Ninetta Davoliho v ní obsadil do role chaplinovského tuláka. Filmař pracoval se stejným záměrem jako Chaucer, který uzavírá spis slovy: "Zde končí Canterburské povídky, vyprávěné pouze pro radost a potěšení." Ovšem některé scény - zvláště konečná apokalyptická sekvence, kde v Pasoliniho vizi (výtvarně inspirované Hieronymem Boschem) vylétají ze satanovy řiti hromady mnichů - přinesou potěšení jen málokomu. Snímek plný nehezkých obličejů, zvracení, fekálií a sexu jakoby předznamenával film Saló aneb 120 dnů Sodomy (FP 2/98), v nichž tyto tendence najdou ještě více prostoru.